Podívat se do Japonska byl dlouho můj sen, který jsem do značné míry považoval za nerealizovatelný. O to větší byly mé prožitky, když letadlo s mou maličkostí přistálo na letišti Narita a o dvě tři hodiny později jsem se ocitl uprostřed Tokia.
Tato cesta ve mě zanechala hluboké dojmy a myslím, že na ní budu vzpomínat celý život. Nejen pro to, že to byla má první cesta takto daleko, ale pro to, že Japonsko je opravdu úžasné.
K této cestě mám online bohatě fotkami proložený deník: Deník z cesty do Japonska.
Cesta proběhla v listopadu 2006. S kolegou Jakubem jsme navštívili Tokio s jeho úžasnými parky i mrakodrapy, Kyoto plné památech a chrámů, včetně čtvrti Gion, kde jsme potkali pravou gejšu, ve městě Nara jsme viděli obrovského Buddhu v největší dřevěné budově, v Hirošimě jsme nasávali tísnivou atmosféru Peace Memorial Parku po procházce v místech výbuchu nukleární bomby, zahřáli se na jihu – v Kumamotu na Kyushu, kde jsme se zajeli podívat na hrob mistra dvou měčů Musashiho, koukali jsme na v mracích se schovávající posvátnou horu Fuji. Cestovali jsme rychlými shinkanseny, spali vysoko v mrakodrapech i na ulici, jedli japonské speciality a hladili kapříky koi…
Zápisky z cesty, shrnující mé putování, dojmy a postřehy den po dni doplněné stovkami fotografií jsou k vidění na: