Indonésie. Neměl jsem tuto zemi zařazenou mezi vytouženými cíli svých cest, nicméně tropické ráje mě lákaly vždy. Takže když se okolnosti sešly, výletu na jižní polokouli do země jiné hvězdné oblohy jsem se rozhodně nebránil. Měsíční výpravu se spolucestovatelkou Mili jsem si řádně užil, přinesla mi pár nezapomenutelných zážitků: poznal jsem, čemu básníci a prozaici říkají „pohádková krajina“ – ty dojmy, který se ve mě objevily při sledování východu slunce nad dýmajícími krátery na východní Jávě nelze jinak zařadit. Šnorchlování v úžasně teplé vodě mezi rybkami, které důvěrně znám z filmu Finding Nemo – včetně toho, že jsem si pohladil mořskou želvu. Slézání rozlehlých rýžových polí a kaskád, kde se otevírají nové neskutečné výhledy. Chrámy z černého kamene, obrovská jezera, rozbité cesty, slavnostní pohřby… bylo toho moc.
V Ubudu (Bali), po tradičním představení z mytologie Barong Dance.
Necestuji s cestovkami: koupili jsme letenku a zbytek řešili na místě. První zastávkou bylo Bali, kde jsme strávili téměř 14 dní. Pronajatým autem jsme udělali okruh ostrovem od jihu k severu a zpět, nevynechali jsme známé pláže (a šnorchlování, Blue Lagoon u Padang Bai i Lovina na severu) ani hory (a sopky a jezera, navštívili jsme Batur i Bratan). Následovala Jáva, jen v rychlosti na shlédnutí fascinující oblasti kolem sopek Bromo, Batok a Semeru s následným přesunem do Jogjakarty, kde jsme navštívili úžasný Barobudur. Pokračovali jsme leteckým přesunem na Lombok, z nějž jsme moc neviděli, jelikož nás více zaujaly malé ostrůvky vedle: Gili Trawangan, Gili Meno a Gili Air. No a pak už nezbylo než se vrátit, zařádit si naposledy v moři v Kutě a vyrazit domů. Měsíc je i na těchto pár ostrovů málo, chtělo by to čtvrt roku.