Sultan Ahmed Mosque, Sultanahmet Camii, nebo prostě jen Modrá mešita. Sic největší ve městě, ale stejně jsem jí překřtil na „malou Ayu“ – chybí jí totiž ten… přesah významnosti, nebo jak to říci.
Šest minaretů Modré mešity vyjadřuje značnou troufalost. V arabské kultuře tímto autor stavby postavil své dílo na úroveň nejsvětější mešitě v Mekce. Každopádně mešita stojí na náměstí naproti Chrámu boží moudrosti, s nímž sdílí nedostatek prostoru. Najít zajímavý pohled na ní je obtížné a je to škoda. Její šedo-modrý barevný nádech kontrastuje s červeno-oranžovou Ayou naproti a její velikost je vskutku impozantní.
Z tohoto úhlu pohledu se mi do snímku vešly pouze čtyři ze šesti minaretů…
Zápisky z hostelu: Turci si užívají svůj černo-černý čaj. Jde o zabijácký extrakt, který se musí ředit vodou. Tak 1:10 v mém případě… Jak mi tady chybí zelený čaj! Přemýšlím, že ten bych mohl sehnat ve Starbucksu…
Při své podzimní návštěvě jsem zažil oslavy nezávislosti, což mj. znamenalo hromadné modlitby v mešitách po celém městě (k všedním, probíhající několikrát denně). Typicky, v čase muslimům určeném, jsou návštěvníci požádáni aby opustili prostor a přenechali svatostánek věřícím. S párem Francouzů jsem se vmíchal do tisícihlavého davu a vstoupil do Modré mešity v době polední modlitby. Asi by nás tam i nechali, kdybychom nevytáhli fotoaparáty a nezačali fotit :) Takto nás požádali, ať zmizneme… a tak jsem celou tu parádu sledoval z nádvoří. Také zajímavé: lidé se nevešli dovnitř, venku byly roztaženy obrovské rohože a další stovky lidí prováděly uctívací rituál za zdí mešity pod širým nebem.
Policajti tu jezdí v MiniCooperech! To je super! :) A také potěší, že neutrácí zbytečně navíc, jezdí normálně na plechách, žádná litá kola…
Basilica Cistern, Yerebatan Sarnıcı. Jedna z mnoha set (řekněme) starověkých nádrží pod Istanbulem. Rozlohou převyšuje fotbalové hřiště, pojme nějakých 80 milionů litrů vody a mezi jejími 336 mramorovými sloupy se proháněl i James Bond na pramici :)
Dnes se šplouchá jen trocha vody na dně, zato návštěvníci mohou po hezky udělaných můstcích projít až dozadu a užít si monumentální rozlohy těchto prostor. Ohromné prostory někdo vtipně využil i jako výstavní prostor pro pár velkoformátových obrazů, což mně osobně spíše vadilo.
V souladu s očekáváním návštěvníků neopomněli dávní stavitelé zde zachovat záhadný prvek, a to když dva zadní sloupy stojí na podstavci reprezentujícím hlavu Medůzy. Tradice hovoří, že – když už používáme hlavu Medůzy – tak ji musíme posadit vzhůru nohama (hlavu vzhůru nohama :) … ale však vy mi rozumíte, že), aby se zrušila síla jejího pohledu. Takže pak asi není dobré před ní dělat stojku :)
Každopádně je to rozhodně zajímavé místo a rozhodně stojí za návštěvu! Doporučuji :)
