Mešita ve čtvrti Ortakoi (Ortaköy Camii) stojí hned pod Bosporským mostem, který spojuje Evropu s Asií. Obojí samo o sobě stojí za vidění, dohromady jde o jedinečnou kombinaci.
Bosporský most, jeden ze dvou klenoucích se přes bosporskou úžinu a spojující Evropu s Asií je fascinující. Středoevropského suchozemce opět nadchne především svou velikostí – jeden a půl kilometru délky a přes šedesát metrů nad hladinou, to je patřičně majestátní. Ve své době byl čtvrtý největší na světě…
Zvažoval jsem, že bych na most vylezl a prošel se na druhou stranu, ale vypadal dost nepřístupně. Jak jsem si později ověřil (pohledem z kopce shora), s pěším provozem se tam moc nepočítá. A ono je to asi dobře, z ohledu bezpečnosti…
A v naprostém kontrastu s mostem je Ortaköy Camii, nevelká mešita v neo-barokním stylu, stojící v jeho stínu. Není kolem moc prostoru, všechen dostupný je zabrán prodavači suvenýrů a pochutin (mají tu výborné čímsi plněné pečené brambory), jde o místní turistickou atrakci. A je proč. Mešita mě nesmírně zaujala a již na první pohled jsem si jí zamiloval. I takto zpětně jde o jedno z mých nejoblíbenějších míst v Istanbulu.
Ortaköy Camii, jedna z nejhezčích mešit v Istanbulu, stojí ještě v Evropě – světla na druhém břehu, to už je Asie :)
Ale co bylo úplně super je to, že v době mého pobytu se slavilo výročí nezávislosti. V praxi to znamenalo – krom pumového útoku na Taksimském náměstí – parádní ohňostroj a světelnou šou nad Bosporem. Bohužel, Turci jsou zvláštní národ, takže zjistit od nich kdy a kde bude ohňostroj bylo vcelku nereálné. Je to škoda, protože jistě patřil k těm nejlepším co jsem kdy viděl. Mít lepší odhad nebo ony informace, ulovil bych i nějakou fotografii. Takto jsem jen za zvuku prvních vybuchujících raket vyběhl na nejbližší horizont a sledoval přes davy dříve příchozích to neuvěřitelně rozmanitě a bohatě prozářené nebe.
Naštěstí byly po nábřeží a především na mostě nainstalované obří světlomety, které ještě dlouho do noci po ohňostroji malovaly světelnými kužely po vodě i nebi zajímavé obrazce. Dostat se k vodě tak znamenalo projít policejní kontrolou, ale chlapíci byli vstřícní a tak jsem zaparkoval stativ mezi dva obří světlomety (velikosti půlky malého auta) a ulovil pár záběrů této úžasné světelné šou. Je vidět, že jim na věci záleží: příprava, pronájem světel a už i jen ta spotřebovaná energie musely stát neuvěřitelné množství peněz.
Možná i tato sváteční atmosféra přispěla tomu, že oblast Ortakoi se mi tak líbila, přebila i otravné zážitky s přecpanými ulicemi a zlodějskými taxikáři. Každopádně toto místo stojí za návštěvu, ani příště jej nevynechám!
