Azorské ostrovy patří k nejodlehlejším částem Evropy. Jistě, Kapverdy leží ještě o kousek dál, ale jen Azory jsou obklopeny nekonečným Atlantikem kolem dokola s nejbližší pevninou na 1500 km daleko. Politicky se jedná o autonomní oblast Portugalska a vskutku je znát, že se jedná o Evropu: bezproblémová domluva, čistá udržovaná městečka, veškerá vybavenost včetně nákupních center, západoevropské ceny. Přitom je tu pohoda, klid – a žádné davy turistů!
Ostrovní květinový ráj
Relativně stabilní teploty po celý rok, spousta sluníčka, žádné mrazy a vysoká vlhkost, to činí z azorských ostrovů jedno velké okrasné zahradnictví. Nejvýraznější jsou všudypřítomné hortenzie, keře velikosti osobního auta lemují všechny cesty jako barevní hadi. Když na protějším kopci vidíte modrou, fialovou či bílou linku, je jasné, že tam vede cesta. Květenství zvící rozměrů obřích grapefruitů se tváří jako typický místní druh – a přitom jde o zavlečený, nepůvodní druh kterému se zde jen mimořádně daří. Ale nakonec to nevadí, je to radost pohledět.
Vlhké a stabilní klima poskytuje také skvělé podmínky pro stromy. Spousty neobvyklých druhů zde dosahuje značné výšky a nabírá neobvyklých tvarů. Divoké lesy se místy mění ve vlhkou a neprostupnou džungli, na vrcholcích hor naopak tvoří nízký a řidší porost jen tak tak poskytující nějaký stín unaveným poutníkům. Jezera lemují vzdušné lesíky parkového typu i bambusové háje. Do toho rozličné palmy, keře a obří kapradiny. Co si budeme povídat, je to nádhera.
Potěší i spousta květin, které známe jako pokojovky či jako řezané z květinářství – zde rostou mezi pastvinami, bez péče a hnojiv, možná o to radostněji a barevněji.
Turistika na Azorech
Azory nejsou úplně destinací pro adrenalinové zážitky. Jeden by skoro řekl, že jde o ideální destinaci pro rodiny s dětmi a aktivní důchodce. Ale že by tam pro mladého člověka byla nuda, to rozhodně ne.
Nejvyšší bod ostrova Sao Miguel leží kousek nad 1100 metry nad mořem, většina vrcholů je o kousek níže – a dá se k nim dojet autem. Ale zajímavější je chodit pěšky, turistických tras je po ostrově spousta. Jsou i vcelku dobře značené – pokud tedy se vám podaří najít začátek. Rozhodně doporučuji trasy si předem nastudovat online, případně si vyzvednout propagační letáky v informačním centru. Nechápu, proč ještě Lonely Planet (a podobní) nevydali průvodce po Azorech? Ani v průvodci o Portugalsku není o ostrovech ani zmínka… No každopádně: nastudovat předem a do telefonu s GPS si zaznamenat souřadnice začátku trasy. Ne bezdůvodně jsou vždy na titulní straně uvedené.
Některé cesty se linou podél pobřeží s výhledem na skály padající kolmo do moře, jiné vedou po úbočí vulkánů, další sledují potoky s historickými vodními elektrárnami a půvabnými vodopády (skvělé koupání a masáž!). Občas je cesta široká a perfektně udržovaná, jindy se ztrácí mezi dobytkem vyšlapanými stezkami mezi pastvinami. Někdy cesta zmizí pod zemí (baterku nosit s sebou!), aby pak zas most ušetřil sestup do úzkého údolí.
Nejkrásnější jsou výhledy na jezera, vyplňující staré vulkány. Hrana kaldery se tyčí vysoko nad hladinou jezera, aby z druhé strany klesala ještě výrazně nížeji, až k hladině oceánu.
Jen zvířat je tu docela málo. Krom mnoha druhů ptáků jsme potkávali jen stáda skotu. Člověk si pak sedne na pěkné místo s výhledem a přemýšlí, jestli v nekonečných modrých dálavách nezahlédne alespoň některého ze zástupců největších zvířat na Zemi…
Pozorování delfínů a velryb
Další nezbytná atrakce, kterou jsme absolvovali – a kterou asi málokdo vynechá. Bylo to skvělé, viděli jsme různé druhy delfínů a i pár vorvaňů obrovských. Jen z tohoto mám trochu smíšené pocity…
Na pozorování se dá v zásadě vyrazit dvěma způsoby. Na velké „výletní“ lodi se člověk pohodlně usadí na (co nejvyšší) palubě (=střeše kabiny) a sleduje hodinku dvě pomalu mizející pobřeží, než se ve společnosti ve vlnách skákajících delfínů loď dostane do míst, kde byl pozorovateli na břehu (vybavenými silnými dalekohledy) hlášen výskyt velryb. Na malé lodi typu zodiac to je obdobné, jen výrazně rychlejší, houpavější, zábavnější a člověk je těsně nad hladinou.
No a pak to přijde: někde v dáli se vyvalí z hloubi moře vzduch a na hladině se objeví hřbet velryby. Všechny lodě v okolí na plný plyn vyrazí tím směrem. Překonat pár set metrů i rychlému zodiaku zabere nějakou dobu, takže velryba má čas zase zmizet pod hladinou. Protože se dost možná nestihla úplně dobře nadechnout, tak se dá očekávat že pod hladinou nevydrží déle než 30–40 minut. Dle úvahy kapitána loď zamíří na místo, kam se dá očekávat že velryba zamíří. Při troše štěstí v dalším kole je velryba opravdu blíže. A znovu zmizí pod hladinou, hledáme jí znovu… Za ideálních podmínek jsou při některém setkání ostatní lodi daleko anebo si jejího vynoření nevšimnou a tak můžeme přijet pomaleji a méně hlučně. Odměnou nám pak je, že velrybu pozorujeme ze vzdálenosti třeba jen padesát metrů. To je dost blízko, vlastně jen dvě délky tohoto báječného tvora – nicméně na hladině je vidět jen malý kousek, co vypadá jak větví zbavená kláda. Ale stejně je to fascinující zážitek.
Většinu výletu tvoří čekání. Hodina dvě cesty na moře, čekání mezi nádechy, cesta zpět. Je tak dost prostoru na přemýšlení. Ten cirkus kolem mi přišel dost nefér a bylo mi velryb tak líto, že jsem si nedokázal pozorování řádně užít. Škoda. Jestli se s velrybami budu mít možnost ještě někdy setkat, zkusím to za jiných podmínek: hezky s ploutvemi na nohou a lodí v nedohlednu.
Koupání v Atlantiku
Azorský Sao Miguel má mnoho pláží. Některé jsou divoké a liduprázdné, jiné jsou s plným komfortem sprch, plavčíka a blízkého baru. Kamenité pláže střídají písečné. Tmavý hrubý písek typický pro sopečné oblasti je příjemný, přitahuje sluníčko a tak je na pláži příjemné se slunit. Jen voda je, tak typicky pro Atlantik, docela studená. Přes červencové sluníčko a nesmírně zábavné vlny se nedá ve vodě pobývat moc dlouho.
Jiná je situace v místech, kde na pobřeží uniká horká pára ze sopek, jako je Ponta da Ferraria. To se pak za odlivu zátočina střídavě plní studenou (vlna z moře) a horkou vodou (ohřátá voda se vrací do oceánu). Je nutné držet se připravených provazů a moc se nepřibližovat dýmající části zálivu, kde voda dokáže být nesmírně horká.
Nicméně horká pára stoupá ze země na mnoha místech ostrova. V oblasti kolem města Furnas toho využívají k vaření, jinde pára ohřívá potoky a vznikají i sladkovodní velmi teplá koupaliště.
Takže koupání je zde vlastně možné celoročně :)
Pár tipů na cestu
Lety na Azory zajišťuje skvělý TAP Portugal. Nabízí přestupy v Lisabonu či Portu a ač na svých stránkách propaguje možnost stop-overu v těchto městech, nepodařilo se nám najít vhodnou kombinaci termínu a ceny. Škoda, obě města jistě stojí za vidění – tož někdy jindy. Každopádně přesun na Azory vyžaduje celkem 6 hodin letu a třeba i jen krásný dvouhodinový přestup. Cena letenky i v letní sezóně nemusí o moc přesáhnout pět tisíc korun, což je příjemné.
Ubytování je trochu jiná kapitola. Ne že by nebylo z čeho vybírat, to je – i přes to že v (letní) sezóně bývá dosti přebrané. Jen ceny pro českou peněženku rozmazlenou cestami na východ nejsou úplně příjemné. Jako nejlepší volba se ukázalo hledat ubytování přes Airbnb – zvolili jsme tři různá místa na našich 14 dní pobytu. První a poslední jsme zvolili ve městě nedaleko letiště (aby se dalo dojít pěšky, kdyby bylo potřeba – kdo má shánět taxíka ve tři ráno…). Na většinu pobytu jsme ovšem zvolili strategické místo ve středu ostrova na okraji klidné obce Cabouco (Azores Protea House – vřele doporučuji). Bylo to klidné místo se skvělou dopravní dostupností a určitě dobrá volba. Jako bonus jsme měli možnost hovořit s místními obyvateli, poznat jak žijí místní lidé, dozvědět se detaily k zážitkům co jsme přes den zažili… a ochutnat domácí místní speciality.
Na ostrově (hovořím o ostrově Sao Miguel) je potřeba dopravovat se autem (motorkou). Ostrov není velký, má nějakých 60 km na délku a napříč čtvrtinu, ale příliš velký na to aby se dal projít pěšky. Místní doprava není stavěná pro turisty – nejezdí k turistickým místům resp. ne v takové frekvenci, aby se na ní dalo spolehnout. Naštěstí autopůjčoven je v Ponta Delgada spousta, my využili ANC Azores Holidays. Prakticky nový Fiat Panda nám posloužil skvěle, najezdili jsme skoro 800 km! A také jsme zjistili, že zejména jihovýchodní cesta je tak z kopce do kopce a tak klikatá, že tímto směrem se ostrov objet nedá – pokud by člověk chtěl také občas vystoupit z auta a ne jen řídit. Silnice jsou ve výborném stavu (mají výhodu, že tu nikdy nemrzne), jen je potřeba dávat pozor občas na stáda krav. Parkovat se mimo hlavní město dá bezproblémově.
TIP: Půjčovny obvykle vyžadují kreditní kartu pro krytí možných škod, ale v ANC není problém použít na blokaci zálohy debetní kartu, případně i hotovost.
Pozůstatky vodní elektrárny.
Přístup je stavování je velmi individuální. Někdo si vystačí s hotelovou kuchyní, někdo labužnicky zkouší vyhlášené restaurace. My to vzali nízkonákladově a po svém. Jen jednou jsme zašli do restaurace – sic dělají výborně ryby na grilu či hovězí ragú, ale přeci jen €40 za oběd pro dva mi přijde dost. Zato samoobsluhy jsou poklad! Zaprvé mají skvělé pečivo – neustále čerstvé, velké množství druhů a nesrovnatelně chutnější než u nás. Zadruhé úžasné sýry: ovčí, kozí i kravské, výrazně levnější než u nás – např. půlkilový ovčí bochník za €7. A hlavně jsou moc dobré. Takže všechna naše jídla vypadala dost podobně: nějaká bageta/chléb/croissant, pořádný kus sýra nebo dva, zelenina. A jako bonus jsme nemuseli řešit, jestli někde vprostřed treku potkáme restauraci :)
Na tomto záběru mě baví poměr lidí na pláži – vidíte pár vlevo? – vůči strmé hraně kaldery.
Jezero se totiž nachází uvnitř vyhaslého vulkánu.
Ostrov Sao Miguel na Azorech mohu rozhodně doporučit jako pohodovou a nenáročnou dovolenou. Příjemné klima, krásná příroda, fajn lidé a skvělé jídlo – co více si přát. Snad jen mít možnost vracet se tam častěji :)