Celkem jsem na EXPO strávil nějakých dvacet hodin. Většinu času jsem obdivoval invenci designerů, kteří navrhovali opravdu roztodivné tvary budov pavilonů. Z hlediska fotografie ovšem byly nejzajímavější večery, krátké časové úseky kdy se začala rozsvěcet světla a obloha tmavla – až přešla v černo černou, pouze nasvícenou intenzivní září výstaviště zespodu.
Jednotlivé pavilony jsou navrhovány hodně na efekt – patrně s logickým cílem nalákat návštěvníky. Ovšem přes den v mase zajímavých budov oči přeskakují a těžko je něco upoutá. Až noc začne oddělovat jednotlivé pavilony a nechá vyniknout těm opravdu jedinečným. Méně lidí a chladnější vzduch (kolem desáté večerní klesající na 30°C) dává člověku možnost si oddychnout…
Původně jsem ani neměl v plánu navštívit mnoho pavilonů zevnitř. Přeci jen zvenčí jsou pro mě dost možná atraktivnější (a rozhodně fotitelnější) a hlavně při omezeném času v areálu se mi nechtělo strávit moc času ve frontách. Ovšem měl jsem štěstí, že už v Pekingu jsem potkal jednu milou blonďatou slečnu, která se ukázala býti šéfovou multimedia&IT rakouského pavilonu zde na EXPO. Dali jsme se dohromady a potkali se tu znovu, přičemž jsem dostal možnost prohlédnout si rakouský pavilon i se zákulisím. Bylo to o to zajímavější, že celý je pojatý jako interaktivní prohlídka – návštěvník je veden koridory s dílčími expozicemi, přičemž všechny stěny vč. podlah slouží jako projekční plátno a člověk svou přítomností a pohyby může ovlivňovat okolí. Jdete kolem vysoké trávy? Stačí mávnout rukou a ona se rozvlní… můžete posouvat spadané listí, odhánět ryby… V koncertním sále krom živé hudby zaujala panoramatická projekce, téměř 360° – a měl jsem možnost sledovat, jak se ovládá. Navštívil jsem zázemí a serverovnu, technologické srdce pavilonu a skoukl, jak se veškerá ta interaktivita sleduje „zevnitř“, sledoval jak je třeba pečovat o/kontrolovat čínské zaměstnance… no sranda, další rozměr :)
Další výhoda, která mi z této známosti vyplynula, bylo zapůjčení VIP průkazky, která ze mě udělala dočasného člena rakouského týmu – v důsledku čehož jsem měl možnost navštívit řadu pavilonů evropské sekce bez čekání ve frontě.
Nejúžasnější byl britský pavilon, obrovský ježek tvořený desetitisíci průhlednými tyčemi, které v sobě mají zatavené rostlinné semínko – každá jiné. Jedná se tedy o takovou biologickou banku rostlin. Krom toho slouží jako světlovody, přináší denní světlo dovnitř do uzavřeného prostoru, v noci se pak rozsvítí světelné zdroje uvnitř a svítí dovnitř i ven. Okolo plocha s umělou trávou, kde se dá sedět a kochat se pohledem na tyto nádheru…
Švédský pavilon prezentuje krom očekávaného (design nábytku :) i zajímavou prezentaci přístupu k životnímu prostředí. Fotografie z přírody a měst se proměňují jak jde návštěvník okolo: ukazují původní znečištěný stav a proměňují se v aktuální, kdy je vše napraveno. Působivě uděláno, krásné fotografie, potěšující téma.
Island měl parádní projekci, uvnitř obrovské krychle běží 15min. projekce prezentující krásy Islandu. Obraz tvoří jeden spojitý celek, beží přes hrany ze stěny na stěnu i strop, což je obzvláště působivé, když na vás padají za stěn masy vod a na stropě letí mraky i ptáci… Navíc, když jsem protekčně čekal u vstupu na skončení předchozí projekce, jsem výborně pokecal s místními Islanďany – byli vstřícní a milí (zvláště ta blonďatá slečna ;-P)! (…na rozdíl od českého pav., kde na Čecha ani nenarazíte, že…)
Proběhl jsem jich ještě pár, díky VIP průkazce jsem si ušetřil hodiny. Skoro vždy se dalo domluvit (volný vstup nebyl garantovaný, šlo o jakousi vzájemnou nepsanou dohodu o spolupráci), jen do britského to bylo náročné (příliš exponovaný, moc dlouhé fronty, nechtěli pouštět – ale tam mě přímo v očekávání problémů doprovodila kolegyňka a vstup ukecala – čínsky :) – já sám bych neměl šanci) a pak zklamali Španělé, ti mě odmítli pustit. Zlaté severské země :))
Každopádně bylo super vidět i něco zevnitř, aby si člověk porovnal možnosti, nápady a styly prezentace jednotlivých zemí. Nejvíce mě ale stejně táhlo fotografování nasvícených (a svítících) pavilonů zvenčí. Tahat stativ se rozhodně vyplatilo.
Často se setkávám s dotazem, jestli podle mého názoru EXPO má smysl, jestli alespoň odtamtud byl vidět nějaký význam, přínos této monstrózní akce. Já viděl, jak velký vliv to mělo na rozvoj infrastruktury města: nové linky metra (nejedna), elektrické autobusy, bilinguální navigace. Místní lidé měli možnost více poznat a komunikovat s lidmi z celého světa, fascinující byly statisíce dobrovolníků pomáhající s dopravou a informacemi kolem EXPO obecně. Šanghaj bude zas o fous známější v mezinárodním kontextu, Čína dala najevo jak moderní a otevřená dokáže být. Číňané se mohli zas trochu více seznámit s kulturou mimo svou zemi – a informace, poznání, náhled na jiné je cestou k případné touze, změně… Všichni, kdož se aktivně účastnili, si jistě odnesou bohaté zkušenosti pro svůj osobní rozvoj – ať místní nebo cizinci.
Na druhou stranu rozpočet na tuto akci byl jistě zbytečně velkorysý. Některé propagované věci byly jen naoko (elektrobusy v areálu bohatě vyvažují dieselové stroje mimo, chrlící po desítkách výfukové plyny i na parkovištích – aby uživily nenasytnou klimatizaci…), případně je otázkou jak dlouhé budou mít trvání (zajímalo by mě, co bude s areálem po skončení výstavy, zatím vím že se pouze zachová kulturní centrum… a krom toho jsem viděl, jak dopadla olympijská vesnice v Pekingu). Význam stran propagace jednotlivých států je také pochybný – netuším, jaký konkrétní dopad bude mít např. česká expozice na náš turistický ruch – řekl bych že zhruba nulový, o pracovních příležitostech a hospodářské spolupráci to také nebylo.
Takže nevím – význam akce v globálním měřítku mi nějak uniká. Na druhou stranu to Šanghaji přeji, jí to rozhodně pomůže. A já jsem moc rád, že jsem to viděl.