Poslední den v Ubudu jsme navštívili a hojně dokumentovali kremaci. Byl to velmi zajímavý zážitek, vidět tento hinduistický obřad, přístup Balijců se totiž velmi liší od našich zkušeností. Zde si zemřelého ponechají doma, často i několik měsíců, dokud nepřipraví řádný pohřeb. Znamená to pro rodinu značnou finanční zátěž, proto se stává, že se spojí několik kremací dohromady, nebo se i tělo musí uložit do země, dokud se nezíská dostatek peněz, aby se tělo vyjmulo ze země a následně řádně poslalo na další cestu…
V den obřadu se sejde velké množství slavnostně oděných lidí, na menších vesnicích klidně všichni. Dospělí, děti – a ani cizinci, turisté nejsou nevítáni, naopak jsme byli několikráte dotazováni v uplynulých dnech, jestli se kremace zúčastníme. Na ulici před domem zesnulého se připraví dvoje velká nosítka, na jedněch se nachází jakási socha obří krávy, na druhých je bílo zlatě zdobená věž, do níž se přesune nebožtík. Lidé jsou optimističtí, těší se, až mrtvý opustí tento svět. Jejich víra jim umožňuje nesmutnit v tento den – asi berou smrt jako přirozenou věc patřící do koloběhu věcí. I když nemám představu, jak to vypadalo v oné domácnosti v uplynulých měsících… Každopádně nosítka jsou slavnostně donesena k chrámu, kde je nebožtík spolu s obětinami přeložen do oné těla oné krávy, která je následně spálena. Atmosféra při toto všem byla poměrně uvolněná, ne zrovna veselá, ale rozhodně ne nijak depresivní. Prostě další den z mnoha. Velmi zajímavé.
Dále jsme navštívili Sloní jeskyni (Goa Gajah) a přesunuli se konečně k moři, do Padang Bai. První večer u Indického oceánu jsme strávili s 1.5kg humrem…
Více povídání a obrázků viz: