Číňané mají jiné hodnoty než my. Z našeho pohledu jsou hluční, nevychovaní a hrubí. Oni to tak nevidí… takže je na nás se přizpůsobit. Dokud jsme tam. Ale člověku to nedá o tom alespoň nenapsat.
Pár poznatků (a deníkových zápisků) z poslední cesty – o tom jak cestovat lépe a efektivněji. A jak se připravit na příště. Průvodce po Maroku a Tibetu už leží na stole, takže není na co čekat. Stále připraven! :)
Zakázané město (Forbidden City, Zǐjinchéng, 紫禁城). Tisícovka budov na ploše ¾ čtverečního kilometru z počátku 15. století. Podle mnohých nudná atrakce, prachsprosté lákadlo na turisty, přičemž Peking nabízí mnoho zajímavějších atrakcí… já si dovolím nesouhlasit. I když…
Hagia Sofia, Ayasofya, chrám Boží Moudrosti… to je jeden z důvodů, proč jsem se chtěl do Istanbulu tak moc podívat. Vlastně asi ten zásadní. Na mém seznamu „povinných“ míst k navštívení patří na úroveň pyramid v Gize, Koloseu v Římě či chrámu Angkor Vat v Kambodži. Takže jaké jsou mé dojmy?
Ráno popadnout batoh, den přežít v pozitivním duchu a z práce-školy pak rovnou na letiště. Podzimní prázdniny jsou tu a desítka dní v Istanbulu volá!
Hele, nepojedeme někam? Víš co, k moři… na pár dní třebas?
The Egg, Vejce – tak se říká Národnímu divadlu v Pekingu. Při své stavbě (2001–7) vzbudilo otázku, jestli je vhodné budovat takto moderní stavbu v historickém srdci Pekingu. No a pak to byla samozřejmě otázka ceny…
Jakkoliv je pekingská olympijská vesnice klasicky symbolem čínského megalomanství, tak stojí za shlédnutí – jak by mohli potvrdit místní, kteří se zde každovečerně prochází, baví, žijí…