Muzeum zvonů
Zvony mi vždy přišly jako úžasný kus výrobku, co spojuje estetickou hodnotu i praktickou funkci v objektu, co může mít svou duši. A tak jsem nemohl nenavštívit pekingské muzeum zvonů.
Zvony mi vždy přišly jako úžasný kus výrobku, co spojuje estetickou hodnotu i praktickou funkci v objektu, co může mít svou duši. A tak jsem nemohl nenavštívit pekingské muzeum zvonů.
Číňané mají jiné hodnoty než my. Z našeho pohledu jsou hluční, nevychovaní a hrubí. Oni to tak nevidí… takže je na nás se přizpůsobit. Dokud jsme tam. Ale člověku to nedá o tom alespoň nenapsat.
Pár poznatků (a deníkových zápisků) z poslední cesty – o tom jak cestovat lépe a efektivněji. A jak se připravit na příště. Průvodce po Maroku a Tibetu už leží na stole, takže není na co čekat. Stále připraven! :)
Zakázané město (Forbidden City, Zǐjinchéng, 紫禁城). Tisícovka budov na ploše ¾ čtverečního kilometru z počátku 15. století. Podle mnohých nudná atrakce, prachsprosté lákadlo na turisty, přičemž Peking nabízí mnoho zajímavějších atrakcí… já si dovolím nesouhlasit. I když…
The Egg, Vejce – tak se říká Národnímu divadlu v Pekingu. Při své stavbě (2001–7) vzbudilo otázku, jestli je vhodné budovat takto moderní stavbu v historickém srdci Pekingu. No a pak to byla samozřejmě otázka ceny…
Jakkoliv je pekingská olympijská vesnice klasicky symbolem čínského megalomanství, tak stojí za shlédnutí – jak by mohli potvrdit místní, kteří se zde každovečerně prochází, baví, žijí…
798 Art District je oblast na severovýchodní periferii Pekingu. Továrny, zařízení a ubytovny původně pro vojenské účely byly opuštěny, aby uvolnily místo mladým umělcům. A tak v obrovských, vzdušných, leč strohých a tvarově specifických budovách vznikly galerie, kavárny, dílny a prodejny. Netěsnící teplovody pouštějící páru dotváří atmosféru pomalovaným zdem, ocelovým konstrukcím budov a budovatelským sochám, jež kontrastují s moderními díly vystavenými venku […]
Celkem jsem na EXPO strávil nějakých dvacet hodin. Většinu času jsem obdivoval invenci designerů, kteří navrhovali opravdu roztodivné tvary budov pavilonů. Z hlediska fotografie ovšem byly nejzajímavější večery, krátké časové úseky kdy se začala rozsvěcet světla a obloha tmavla – až přešla v černo černou, pouze nasvícenou intenzivní září výstaviště zespodu.